Vzal jsem věci do svých rukou, abych pomohl své nemocné spolubydlící podle pokynů lékaře

Když můj nemocný spolubydlící dostal pokyn od lékaře, aby si udržel teplotu, přistoupil jsem na pomoc. Věděl jsem, co potřebuje, a nebál jsem se to poskytnout. Naše intimní setkání v nemocničním pokoji bylo nezapomenutelné.

Po noční přestávce se můj spolubydlící ocitl dole a ven, neschopen setřást svou nemoc. Příkazy lékařů byly jasné - žádná chladná útěcha od nikoho. Rozhodnut následovat pokyny lékaře jsem se ujal sám a ošetřoval ho opět do zdraví. Vyzbrojen teploměrem jsem vešel do jeho pokoje, jen abych ho našel ve stavu svlékání, teplota jeho těla prudce stoupala. Vzal jsem teploměr, jemně jej přiložil k jeho teplé pokožce, můj pohled se zdržel na jeho odhalené podobě. Pohled na něj v tak zranitelném stavu byl opojný, zažehl ve mně jiskru touhy. Když jsem teplometr stáhl, zjistil jsem, že jsem přitahován k jeho mužství. S hlubokým nádechem jsem se poddal svým prvotním pudům, vzal ho do ruky. Ten akt byl překvapením, ale takovým, který vedl k intenzivnímu setkání, důkazem moci fyzického doteku při zmírňování nepohodlí. Zdálo se, že příkazy lékařů mají nečekaný následek, proměnění rutinní kontroly ve smyslný zážitek.